Tekuté skvosty

Ledově horký polibek vodky

Mezi alkoholickými nápoji má vodka pověst anděla s ďáblem v těle. A díky koktejlům, jejichž základ tvoří, i tekutého chameleona. Její přítomnost nepoznáte po chuti ani po zápachu, a přesto si můžete být jisti, že je ukryta v nápojích sytě oranžových i v těch, které mají barvu bažin, oblohy bez mráčku či ve větru plápolající rudé vlajky se žlutavými záblesky.
Text a foto: Petr Tůma a archiv

A právě poslední zmíněná barva koktejlům z vodky sluší nejvíce. Připomíná jim totiž jejich domovinu. Vodka je původem z Ruska, kde byla šarlatová červeň symbolem moci a elegance dávno předtím, než si ji přisvojila bolševická propaganda a přisoudila jí význam prolité dělnické krve. U carského dvora se ledově vychlazené stakany servírovaly už ve 14. století a byly - věřte či ne - na příděl. Sám Petr Veliký kdysi napsal během návštěvy Paříže manželce: "Už nám zbývá jen jediná láhev vodky, co bude pak, si opravdu neumím představit…" Každopádně výroba této lihoviny patřila k těm nejpřísněji střeženým státním tajemstvím, předávaným z generace na generaci už od Tatarů, od kterých ji Rusové pravděpodobně získali. Za hranice se tak vodka dostala až během 17. století, během rusko-švédských potyček. Už se asi nedozvíme, jak Finové, kteří bojovali ve švédských řadách rozvázali válečným zajatcům jazyk, použili-li k tomu mučení, nebo jim prolévali hrdla alkoholem tak dlouho, až postup destilace vyklopili opilí "nešťastníci" sami. Jisté je pouze to, že v roce 1809, když bylo Finsko postoupeno Rusku jako velkovévodství, se tam vodka pálila v téměř každé domácnosti. A snad nejvíce v historii se jí vyrobilo 6. prosince 1917, kdy tato největší skandinávská země získala nezávislost. Jenže o rok a půl později v ní propukla prohibice (trvala téměř třináct let) a s minimálně 40% démonem alkoholu schovaným v průzračné živé vodě, čili vodce, byl málem amen!

Všeobecně známá Finlandia se zrodila až v roce 1970, a to výhradně s cílem uchytit se na americkém trhu. Její marketingová kampaň měla být vedena v duchu konfrontace ruské a finské vodky pod hesly jako "Finsko vtáhlo do Ruska nebo Finsko vyhrálo válku (vodek)". Naráželo se tak i na původní alkohol z produkce Alka Rajamäkiho, který se zapsal do povědomí lidí během tak zvané "zimní války" mezi roky 1939-1940. Tehdy se stala malá destilérka jedním z nejhledanějších cílů sovětských bombardérů. Kromě vodky v ní totiž plnili i lahve směsí obilného lihu, petroleje, benzinu a asfaltu… Oficiálně nenesly žádnou nálepku a neměly potištěné ani uzávěry. A přesto každý věděl, že tam vyrábějí "Molotovovy koktejly", které poslaly stovky tanků s rudou hvězdou do věčných lovišť. Zasloužily si to, vždyť Finsko bez varování napadly a začaly je okupovat.

Sobi a nezapadající slunce
Historie samotné finské vodky však sahá podstatně dále proti běhu času. Datuje se do doby ledové, kdy touto zemí putovaly obrovské ledovce. Z nich je průzračná voda, která nepotřebuje žádný druh filtrace, natož pak čistění. Vždyť prochází přes mnoha set metrů vysoké naplaveniny štěrku, písku a bludných balvanů, se kterými si kdysi "matka příroda" pohrála a zhnětla je dohromady jako plastelínu. Voda byla základem života na této planetě a je i duší každičké vodky. Tělo jí pak dodává surovina, z níž se pálí. Může to být obilí, kukuřice, třtina, brambory, či dokonce řepa. U Finlandia vodky to je šestiřadý ječmen, jež dozrává za bílých severských nocí, kdy slunko vůbec nezapadá. Tuhé zimy ničí všechny choroboplodné zárodky aniž by bylo potřeba používat pesticidy, navíc má ječmen vysoký obsah škrobu a nízký podíl olejů. Právě ty způsobují pachuť mnoha vodek. Na každičký litr Finlandie přitom padnou cca dva kilogramy zrna, každičkou láhev nakonec ozdobí silueta laponského slunce s několika bílými soby. Na etiketě ze sedmdesátých let byli dva, stáli proti sobě, rohy zaklesnuté v zápasu. Připomínali tím tesknou legendu o zakleté dívce, kterou nevědomky zabije její pozemský druh - lovec kožešin. Dnes jsou na etiketě sobi tři a svorně běží v dokonalé shodě. Onen sobí zápas byl možná jen aktem divoké vášně... více se dozvíte v časopise Sezona