|
Sardinie
Sardinie, láska na druhý pohled
Po Sicílii je ostrov Sardinie
druhý největší ve Středozemním moři. Leží jihozápadně od
Itálie a jižně od francouzské Korsiky, od které ho odděluje
úzká úžina. Povrch Sardinie je spíše hornatý, zejména v
centrální oblasti ostrova, kde se zvedá nejvyšší horský
masiv Gannergentu, který se táhne až na východ ostrova a
tady prudce padá do moře. Pobřeží Sardinie je rozmanité.
Není problém objevit nádherné písečné a oblázkové pláže
s průzračnou vodou nebo skalnaté útesy. Majitelům jachet
se právě na Sardinii naskýtá příležitost zakotvit například
v luxusním přístavu věhlasného Porto Cervo a být "in".
Právě tady si totiž užívají pohody slavné filmové hvězdy
nebo italský premiér. Ostrov je od roku 1948 autonomní oblastí
Itálie, stále si však udržuje svou svébytnost s bohatou
historií i vlastním jazykem. Přírodní krása, archeologické
skvosty, průzračné moře, úžasná kuchyně a svérázní, ale
přívětiví lidé jsou zárukou pestrých zážitků.
Cagliari
Nepřiplujete-li na Sardinii
lodí, zaručeně přiletíte do hlavního města Cagliari, ležícího
na jihu ostrova. Město bylo založeno zřejmě Féničany v 8.
až 6. století př. n. l. Při procházce městem narazíte na
Pizza Palazzo s katedrálou Santa Maria ze 13. století, pyšnící
se čtyřmi mramorovými lvy, které katedrále věnovalo město
Pisa o století později. Na náměstí je také arcibiskupský
palác. V tomto historickém centru města se zachovalo několik
věží, které byly součástí středověkých hradeb. Rozhodně
si nenechte ujít neobyčejně zachovalý římský amfiteátr z
2. století a nejstarší raně křesťanskou baziliku San Saturna,
na jejímž místě byl údajně za vlády císaře Diokleciána popraven
svatý Saturn. Archeologické muzeum ve městě přiblíží dlouhý
a pestrý vývoj ostrova s mnoha kulturami, které tady zanechaly
své stopy. Historických staveb je v Cagliari k návštěvě
mnoho. Ovšem nejste-li zrovna typ chodící encyklopedie,
můžete si užívat slunce a čistého moře na vyhlášené městské
pláži Spiaggia Poetto. Pozorování běžného života Sardů může
být stejně obohacující.
Kuželovité nuragy
Sardinie je neobvyklým archeologickým
nalezištěm. Ty nejznámější a nejrozšířenější památky spadají
do megalitického období a jde o pevnostní stavby - nuragy.
Stavba je postavena z kamenů bez použití malty nebo jiného
pojiva. Základna je kruhového tvaru a směrem nahoru se zužuje.
Výška dokončeného nuragu ve tvaru komolého kužele byla od
tří do dvaceti metrů. Některé stavby mají klenbu nebo schůdky
do vyššího patra, kde byl ochoz, na kterém zřejmě bývaly
hlídky. Architektonicky jsou naragy velice dokonalé a členité.
Skládaly se od základny z větších kamenů a postupně k vrcholu
se stavební kameny zmenšovaly. Do nuragu byl z boku malý
vstup, kterým se dnešní člověk sotva protáhne. Aby ne, vždyť
tyhle stavby jsou staré téměř čtyři tisíce let a výška člověka
se za tu dobu přece jen podstatně změnila. Nejlépe zachovalou
vesnici nuragů je možné navštívit na severu provincie Cagliari
u města Barumini. Má název Nuraghe su Nuraxi. Tenhle komplex
unikátně přibližuje kulturu, která dodnes není zcela odhalena.
Stále se pouze odhaduje, zda nuragy sloužily jako obydlí,
nebo opevnění, či jako chrámy. Na ostrově je těchto staveb
přes sedm tisíc! Do mnoha z nich se můžete volně podívat,
stačí překonat terén nebo bujný porost. Jsou zvláštní, tajuplné
a krásné. Místní obyvatelé žijí v jejich blízkosti a často
mají i nějaký ten nurag na svém pozemku.
Prehistorické hrobky
Překvapivě velmi zachovalé jsou
na ostrově také prehistorické kamenné hrobky, zejména v
severní oblasti v okolí města Olbia. V blízkosti městečka
Arzachena je rozeseto několik zcela unikátních pozůstatků
předešlých kultur. Nejznámější je hrobka Coddu Vecchiu.
Hrobka má vztyčený zaoblený náhrobek - stélu - s nevelkým
otvorem ve spodní části. Samotné hrobky byly zakryty kamením
a tvořily jakési malé chodby. Několik kilometrů vzdálená
Tomba dei giganty je rozsáhlejší a členitá. Typické kruhové
arzachenské pohřebiště Necropili di Li Muri je odtud vzdáleno
zhruba půl kilometru. Tady se platí vstupné a dívka prodávající
vstupenky v tom letním parnu pomalu usíná. Čeká, až sem
zabloudí noha turisty. Jenže většina zahraničních návštěvníků
přijede autem prašnou úzkou cestou, a jakmile uvidí za nízkou
zídkou pohřebiště, udělá fotografii, otočí se a jede zpět.
Žádná potřeba procházet se za vstupné uvnitř. Evidentně
to dívku nepřekvapí. Já si jen říkám, kolik si za to usínání
asi vydělá? více se dozvíte
v časopise Sezona
|
|
