Osobnosti měsíce

červen

Nejslavnější blondýnka Americká herečka Marilyn Monroe (vl. jménem Norma Jean Bakerová, 1. 6. 1926-5. 8. 1962) začala svou kariéru jako modelka aktů. Filmová společnost Twentieth Century Fox z ní udělala sexuální idol a obsazovala ji ve veselohrách do rolí bezstarostných děvčat (Jak ulovit milionáře, Páni mají radši blondýnky, Slaměný vdovec, Někdo to rád horké aj.). Marilyn se chtěla bránit komerčnímu využívání svého těla a přihlásila se do hereckých kursů v proslulém Actor's studiu, aby si rozšířila repertoár. Hrála potom ve filmech Niagara, Řeka do nenávratna a také některé své filmy produkovala, např. Zastávka v Kansasu nebo Princ a tanečnice. Kritika její výkon pochválila, reakce filmového publika však byla odmítavá. Přes komediální talent a úspěšné ztvárnění vážných rolí se Marilyn nikdy nezbavila image prostoduché blondýnky. Spisovatel Arthur Miller, za něhož se provdala, pro ni napsal poslední roli ve filmu Mustangové (1961). V roce 1962 byla nalezena ve svém bytě mrtvá po předávkování prášky na spaní. Přesné okolnosti její smrti nikdy nebyly objasněny a Marilyn Monroe se stala mýtem.

Realista v exilu Ruský spisovatel Maxim Gorkij (vl. jménem Alexej Maximovi Peškov, 28. 3. 1868-18. 6. 1936) byl dlouhá léta v SSSR oslavován jako příkladný typ sovětského spisovatele. Zpočátku byl kritikem sovětského systému, ale od roku 1931 se stal zakladatelem socialistického realismu a propagátorem myšlenek komunismu. Hrdiny jeho povídek a dramat byli lidé z chudých poměrů, odkud ostatně sám pocházel. Podle vlastních zážitků napsal svou první povídku Makar Čudra (1892), v níž realisticky vylíčil tulácký způsob života. Po revoluci v roce 1905 byl vězněn a o rok později odjel na několik let do zahraničí, kde napsal román Matka (1906). Tento příběh syna z dělnické rodiny byl označen za prototyp proletářského románu. Do Ruska se vrátil před říjnovou revolucí, vystupoval ostře proti občanské válce a zachránil řadu spisovatelů před pronásledováním. Po opakovaných konfliktech se sovětskou mocí v roce 1921 znovu opustil zemi. Ačkoliv se po svém návratu do vlasti v roce 1931 podřídil oficiální kulturní politice, kvůli neshodám se Stalinem už nesměl nikdy vycestovat.

Věčný Řek Americký herec Anthony Rudolph Oaxaca Quinn (21. 4. 1915-3. 6. 2001) byl pro svou fyziognomii od počátku své kariéry obsazován do určitého typu rolí - ztělesňoval exotické, výrazné a samorostlé muže. Největší úspěch zaznamenal ve filmu Řek Zorba (1964) a natolik se s postavou tohoto milovníka života ztotožnil, že si vysloužil přezdívku Věčný Řek. Quinn ve svých prvních filmových rolích ztělesňoval podlé Mexikánce a Indiány, dokud nedostal příležitost ve filmu E. Kazana Viva Zapata! (1951). Titulní role pro něj znamenala světovou slávu a současně Oscara v kategorii hlavní mužské role. V mistrovském díle F. Felliniho Silnice (1954) se Quinn zaskvěl po bohu G. Massiniové jako brutální kočovný artista Zampano. Padesátá léta pro něj znamenala další úspěšné role - Gauguina ve filmu Žízeň po životě (Oscar) či Quasimoda ve snímku Zvoník od Matky Boží. Úspěch měl i na divadelních prknech - na Broadwayi hrál v letech 1982-1986 svoji stěžejní životní roli Řeka Zorby. Ke konci svého života se začal věnovat výtvarné a literární činnosti.

Autor ztracené generace Německý spisovatel Erich Maria Remarque (vl. jménem Erich Paul Remark, 22. 6. 1898-25. 9. 1970) získal světovou proslulost svým protiválečným románem Na západní frontě klid (1929). Kniha byla přeložena do třiceti jazyků a několikrát zfilmována. Rovněž další jeho romány měly velký úspěch, v celém světě dosáhly milionových nákladů a staly se předlohou k řadě filmových adaptací. Mezi jeho stěžejní díla patří mj. Tři kamarádi (1938), Vítězný oblouk (1946) nebo Nebe nezná vyvolených. Spisovatelovým ústředním tématem je "ztracená generace", jejíž jednotlivci se ocitají v extrémních situacích. Důležitou roli v jeho dílech hraje moment deprese a sebevraždy. Jeho život byl poměrně dramatický - do roku 1918 působil jako učitelský pomocník, pak se stal novinářem, v roce 1933 emigroval před nacismem do Švýcarska a v Německu byly jeho knihy páleny. V roce 1938 byl nacionálními socialisty zbaven německého občanství, v roce 1941 emigroval do Spojených států, kde v roce 1947 získal americké občanství. Autor bestsellerů dožil ve švýcarském Locarnu.

více se dozvíte v časopise Sezona