Tajemství podzemí

Chýnovská jeskyně

Asi dvanáct kilometrů východně od Tábora, v Pacovské pahorkatině v jižním svahu vrchu Pacova hora (590 metrů) se rozkládá největší český jeskynní systém v krystalických vápencích, Chýnovská jeskyně.

První prostory jeskyně byly objeveny v roce 1863, kdy při práci v jednom ze selských kamenolomů (dnešní vchod do jeskyně) spadlo skalníku Rytířovi kladivo do otvoru ve skále. Při hledání nástroje byla objevena "Chejnowská" jeskyně. První amatérské průzkumníky lekala strmě padající chodba s volnými balvany a zurčící voda v hloubce pod nimi. Vůdcem těchto nadšenců byl místní učitel Riedl, který po prvních průzkumech pozval na místo vědce a učence z nedávno založeného Národního muzea v Praze. A tak přijeli J. Krejčí a A. Frič, kteří jeskyni propátrali a v časopise Živa pak o ní vydali stať, doprovázenou nádhernými dokumentárními kresbami. Názvy jednotlivých částí jeskyně, které jim vědátoři tenkrát dali, se používají dodnes.

Vstupní chodba jeskyně začíná ve skalní rokli bývalého Selského lomu a vede do prudce se svažující Schwarzenberské chodby, po jejímž strmém schodišti lze přes Čertovy schody sestoupit až k podzemní říčce. Do stran vodorovně odbočují Malovecká, Slavníkova a další chodby. Krápníkové formy v jeskyni nahrazují nezvykle pestré tvary a barevnost stěn. Eroze a tlakové působení vody vytvořily na stěnách a stropech kotlovité klenby a dutiny rozměrů od několika centimetrů do několika decimetrů. Místy jsou jich celé série - např. útvar Žižkova střelba. Z hladkých stěn bíle a šedivě žilkovaných mramorů vystupují výrazné skalní kulisy a s ostatními barevnými variacemi se podobají obrovským kamenným očím (tzv. Purkyňovo oko se stalo také symbolem jeskyně).

Chýnovská jeskyně byla postupně zpřístupňována již od roku 1868 - zasloužily se o to zejména tři generace rodu Rothbauerů z Dolních Hořic, kteří ji spravovali až do roku 1961. Poté přešla do správy státu. I následující rekonstrukce zachovaly romantický způsob zpřístupnění - nepravidelné kamenné chodby a dřevěná zábradlí. Jen osvětlení a zabezpečení je moderní. V 90. letech 20. století také začala státní ochrana přírody s rozsáhlou očistou jeskyně. Po důsledném odstranění nánosů sazí a plísní se objevily stěny a stropy v původní kráse a třpytu. Z jeskyně jsou postupně vyváženy tuny kamenů a hlíny, kterými byly při dřívějším zpřístupňování zasypány mnohé cenné prostory.
více se dozvíte v časopise Sezona