Fejeton

Výlet do Provence

Povím vám o svém výletu do slunné francouzské Provence. Byl jsem tam sice už v květnu, nicméně ten příběh se stejně dobře hodí i pro měsíc červen. V Provenci jsou, aspoň co se přírody týče, o měsíc napřed. V květnu to tam kvete a voní jako u nás v červnu.
Však jsem si ten výlet už v dubnu pochvaloval a těšil se, jak se v květnu budu mít jak v červnu. Nějak jsem ze samé radosti pozapomněl, že tam jedu jen na tři dny, že tam jedu proto, že v zájezdu dětí ze základní školy bylo volné místo, a že tam jedu autobusem.
Autobus se připomněl už před Lyonem. Něco v něm takhle po ránu prasklo a ruplo a dál to nejelo. Situace byla stejně jasná jako v té anekdotě o debilním chlapečkovi, který nešťastnému řidiči praví: Já vím, čím to je, je to rozbitý!
To se může přihodit s každým autobusem, taky netvrdím, že se to rozbilo, protože jsme jeli českou Karosou. Abych se úplně přidal na stranu Karosy, klidně bych si tipnul, že v Karose je víc místa pro nohy než v autobusech jiných značek (pokud se dá vůbec hovořit o nějakém místě pro nohy v jakémkoli autobuse).
Horší bylo, že přivolaní francouzští opraváři nám místo opravy předvedli, co obnáší skutečně rozvinutý kapitalismus. Konstatovali, že příhodná opravna je sice asi jen devět kilometrů od nás, ale to ještě nic neznamená, protože v té opravně taky nemusí mít náhradní díly. A i kdyby ty náhradní díly měli, nikdo se prý do té opravy nepohrne, protože je sobota. Ale i kdyby nebyla sobota, vypadá to s námi stejně špatně, protože svolení k opravě motoru našeho autobusu musí dát firma, která ten motor vyrábí, a jak tak koukají na ten motor, tak ten vyrábí firma, která nesídlí ani ve Francii, ani v České republice, ale v Itálii. A tam nemá cenu volat, protože v sobotu tam nikdo nebude. Atd.

více se dozvíte v časopise Sezona